Horses

 Mustangové jsou zdivočelí koně volně se pohybující na západě Severní Ameriky. Jedná se o potomky koní, které Španělé přivezli do Ameriky. Jsou často považováni za koně divoké, ale přesněji jsou to koně zdivočelí.

Anglické slovo „mustang“ vzniklo z mexicko-španělského slova „mestengo“, převzatého ze španělského „mesteňo“, a to znamená „toulavé zvíře“.

Dnes se stáda mustangů od sebe mírně liší. Někteří mají různorodější genetické znaky rančerských honáckých koní a mnohem modernějších plemen, jiní jsou téměř shodní se svým originálem – iberským koněm. Tito se však objevují v izolovaných populacích.

V roce 1971 uznal kongres Spojených států Amerických mustangy jako „živoucí symbol historického a průkopnického ducha Západu, který přispívá k rozmanitosti forem života a obohacuje životy amerických lidí“.

Dnes je populace mustangů kontrolována a chráněna Bureau of Land Management, ve zkratce BLM.

V současné době je jediným opravdu divokým koněm kůň Przewalského, pocházející z Mongolska. Koňovití a rod Equus se však vyvinul v Severní Americe. Na základě výzkumu starých DNA a DNA ze současných jedinců se zjistilo, že kdysi v Severní Americe žily dva úzce příbuzné druhy koně, „divoký kůň“ (Equus ferus) a „čáponohý kůň“, kterému byla taxonomicky přidělená různá jména.

Primitivní koně žili v Severní Americe v prehistorických dobách. Nicméně, celý rod Equus vymřel na konci poslední doby ledové, asi před 10-12 000 lety, možná kvůli měnícímu se klimatu nebo následkem příchodu lidských lovců. Když do Ameriky doplul Kolumbus, nebyli na kontinentu žádní koně. Ti se sem vrátili s conquistadory, počínaje Kolumbem, který přivezl koně ze Španělska do Karibiku při své druhé výpravě v roce 1493. Domestikovaní koně se na americkou pevninu dostali s příchodem Cortéze v roce 1519.

První mustangové vznikli z koní iberských, kteří byli dovezeni do Mexika a na Floridu. Většina jich měla předky andaluské, arabské a berberské. Někteří z těchto koní uprchli, nebo byli ukradeni místními obyvateli a rychle se rozšířili po celé západní části Severní Ameriky. Indiáni rychle přijali koně jako hlavní dopravní prostředek. Koně tahali místo psů sáně a výrazně zlepšili úspěšnost Indiánů v bitvách, obchodu a lovu, obzvláště lovu bizonů.

V 19. století začala expanze na západ. Někteří koně patřící průzkumníkům, obchodníkům a osadníkům přitom utekli nebo byli záměrně vypuštěni; tím „obohatili“ genetický fond stád pocházejících od Španělů. Bylo běžnou praxí, že farmáři vypustili své koně, aby si v zimě sami nalezli píci. A na jaře si je znovu odchytli a s nimi i některé mustangy. Někteří farmáři se také pokoušeli „vylepšit“ divoké stádo tím, že stříleli dominantní hřebce a nahrazovali je zvířaty s lepším rodokmenem.

V roce 1900 čítala Severní Amerika odhadem dva miliony volně se pohybujících koní. Od roku 1900 byl jejich počet drasticky snížen. Začali se chytat a prodávat zejména pro vojenské účely, nebo se poráželi na výrobu potravin, převážně určených domácím zvířatům. Avšak praxe byla daleko horší, lovili se z letadel, trávili.